Marika Drašarová: jedna z prvních programových pracovnic, dnes říkáme produkčních.
Před příchodem do Domu kultury v Teplicích pracovala Marika v rozličných kulturních zařízeních profesionálně od roku 1982. Ještě dnes se však najdou mnozí, kteří půvabnou a šaramantní drobnou dámu pamatují jako skvělou zdravotní sestřičku. Srdcem však Marika vždycky tíhla více ke kultuře. A zůstala jí věrná dodnes. Přestože má za sebou velmi úspěšnou a dlouholetou profesní dráhu ředitelky Domu kultury v Duchcově, dnes ji mohou návštěvníci kulturních akcí spatřit mezi pořadatelkami teplického "kulturáku". Také Marika si ráda zavzpomínala na jeho mladá léta.
Z ordinace praktického lékaře do kultury
Ačkoli jsem svoji původní profesi milovala, jakmile se naskytla příležitost, neváhala jsem ani na okamžik a doslova ze dne na den pověsila na hák povolání zdravotní sestřičky a vstoupila do tolik diskutovaného světa šoubyznysu. Nejdříve do Domu kultury v Duchcově jako programová pracovnice a později, v roce 1984 a jsem po Borkovi Popelovi nastoupila jako vedoucí teplického Klubu mládeže SPEKTRUM . Bylo mi líto, když v roce 1991 došlo k definitivnímu zrušení klubových zařízení, protože spadaly pod SSM.
Na obzoru další pracovní výzva
Když o tom teď přemýšlím, tak mě potkalo štěstí v podobě prvního ředitele nového teplického domu kultury Slávka Brože a potažmo programové vedoucí Věrky Bečkové, s nimiž oběma jsem se znala. Věra mě oslovila v květnu 1991 a nabídla mi místo v programovém oddělení. Velice příjemné bylo moje setkání s Evou Stieberovou, se kterou jsme se znaly z předešlých let a jako kdysi se stejným zapálením pro různé druhy zábavy jsme spolu se Slávkem Brožem začali spřádat plány. Bohužel Slávek Brož byl odvolán a dočasným vedením byl pověřen Jiří Stehlík, který se vyznačoval důsledností a velikým smyslem pro zodpovědnost a pořádek. Naštěstí i on měl hodně pochopení pro neutuchající nadšení a živelnost Evy a moji chuť pracovat "na plné pecky". V programovém oddělení jsem potkala další milé kolegyně: Květku Vlčkovou, Irenku Bendovou, Evu Václavíkovou.Tak začala moje další životní a pracovní etapa v kultuře, za kterou jsem byla nesmírně ráda.
Tehdy vznikly Teplické módní impulsy
Když dnes vzpomínám na svůj první dojem z nového objektu Domu kultury v Teplicích, budova na mě působila zcela neobvykle.
Odlišovala se úplně vším, co v dosavadních domech kultury bylo k
vidění. Bezkonkurenční koncertní sál s dokonalou akustikou mě
nadchnul. Jinak tomu bylo s "estrádním sálem", kde jsem
postrádala především zázemí pro účinkující, vnímala některé
další drobné technické nedostatky a celkový vzhled tohoto prostoru nelichotil mému
oku. Připouštím, že to je věc názoru, ale takové byly moje pocity. Naproti tomu "společenský klub" nabízel využití pro malé formy programů, ale i příjemné
posezení . (Byla to Marika, která tehdy začala tomuto prostoru říkat "Melodie". Její název se vžil a ještě dnes se najdou návštěvníci, kteří se místo na společenský klub ptají na Melodii. Pozn. es).
Protože jsem z předešlého klubového prostředí SPEKTRA měla dost zkušeností, chtěla jsem se zaměřit na podobné typy programů s určením nejvíce pro mládež a využít více právě společenský klub. "Kulturák" nabízel v té době velmi žádané diskotéky se skvělým Honzou Kurzweilem, nazvali jsme je DISKOHRÁTKY. Honza je připravoval s tehdy módní videoprojekcí, což bylo něco úplně nového. S Evou jsme měly rády poezii a znaly se se skvělým recitátorem Mirkem Kováříkem, proto jsme pod názvem "Nechoďte dnes brzy spát" začaly pořádat večery poezie. Dostali v nich příležitost i začínající mladí tepličtí básníci, ovšem tyto pořady se nezaměřovali pouze na poezii, ale náplní byly velmi různorodé. Protože jsem ve Spektru začala s malými módními přehlídkami, uváděla jsem je i jako zpestření některých těchto večerů. Později jsme v domě kultury zavedli jejich tradici pod značkou Teplické módní impulsy a ještě později Malé módní impulsy. V devadesátých létech bylo v Teplicích ještě dost mladých a nadaných módních výtvarnic, byla škoda nevyužit nový fenomén této doby.
(Móda, to bylo pole neorané. Každý, kdo dospíval v 70. a 80. létech ví, jak obtížné bylo sehnat kvalitní a originální oblečení. Výhodu měly dívky a ženy, které uměly šít a mohly si občas "obšlehnout" oblečení podle střihů z východoněmeckého časopisu Burda. My ostatní, nešiky, jsme se musely spokojit s chudou nabídkou socialistických obchodů. Marika se svými konexemi v módním průmyslu, dravou chutí oblékat sebe, své přátele a pořádat v Teplicích do té doby nevídané módní přehlídky, byla pro nás doslova živou vodou. Z teplické veřejnosti se jako první módní návrhářka prezentovala Bohunka Balounová, která se na dost dlouho stala při přípravě "Módních impulsů" Mariččinou pravou rukou. Pozn. es.)
Protože jsem z předešlého klubového prostředí SPEKTRA měla dost zkušeností, chtěla jsem se zaměřit na podobné typy programů s určením nejvíce pro mládež a využít více právě společenský klub. "Kulturák" nabízel v té době velmi žádané diskotéky se skvělým Honzou Kurzweilem, nazvali jsme je DISKOHRÁTKY. Honza je připravoval s tehdy módní videoprojekcí, což bylo něco úplně nového. S Evou jsme měly rády poezii a znaly se se skvělým recitátorem Mirkem Kováříkem, proto jsme pod názvem "Nechoďte dnes brzy spát" začaly pořádat večery poezie. Dostali v nich příležitost i začínající mladí tepličtí básníci, ovšem tyto pořady se nezaměřovali pouze na poezii, ale náplní byly velmi různorodé. Protože jsem ve Spektru začala s malými módními přehlídkami, uváděla jsem je i jako zpestření některých těchto večerů. Později jsme v domě kultury zavedli jejich tradici pod značkou Teplické módní impulsy a ještě později Malé módní impulsy. V devadesátých létech bylo v Teplicích ještě dost mladých a nadaných módních výtvarnic, byla škoda nevyužit nový fenomén této doby.
(Móda, to bylo pole neorané. Každý, kdo dospíval v 70. a 80. létech ví, jak obtížné bylo sehnat kvalitní a originální oblečení. Výhodu měly dívky a ženy, které uměly šít a mohly si občas "obšlehnout" oblečení podle střihů z východoněmeckého časopisu Burda. My ostatní, nešiky, jsme se musely spokojit s chudou nabídkou socialistických obchodů. Marika se svými konexemi v módním průmyslu, dravou chutí oblékat sebe, své přátele a pořádat v Teplicích do té doby nevídané módní přehlídky, byla pro nás doslova živou vodou. Z teplické veřejnosti se jako první módní návrhářka prezentovala Bohunka Balounová, která se na dost dlouho stala při přípravě "Módních impulsů" Mariččinou pravou rukou. Pozn. es.)
Samostatný text s fotografiemi z přehlídek najdete pod štítkem "Fenomén své doby: Malé módní impulsy".
"Kulturácké" odskoky do Krušnohorského divadla
Koncem 80. a ještě do poloviny 90. let v Teplicích fungovaly jako příspěvkové organizace města tři samostatné subjekty, každý s vlastním vedením a technickým i programovým personálem: Severočeská filharmonie Teplice, Krušnohorské divadlo Teplice a Dům kultury Teplice. V Krušnohorském divadle tehdy existoval samostatný operetní soubor a uváděly se zde přednostně jeho inscenace. Marika Drašarová vzpomíná, jak programové oddělení domu kultury začalo nově ve velkém sále divadla pořádat také divadelní představení.
"Koncertní sál domu kultury bohužel nedisponuje technickými podmínkami pro uvádění zájezdových divadelních představení a přitom v Teplicích byl o ně velký zájem. Do divadla se chodilo pouze na operety. Navázali jsme tedy kontakty s "Ypsilonkou" a Divadlem Járy Cimrmana, pronajali si velký sál Krušnohorského divadla a teplický divák se mohl těšit na velmi žádané tituly těchto pražských divadel. Osobně jsem moc nechápala, že tehdejší vedení Krušnohorského divadla
raději sál pronajalo domu kultury, než aby samo pořádalo zájezdová představení. Na rozdíl od současnosti, v těchto letech ještě mnoho pražských
divadel nevyjíždělo "na venkov", každé takto sjednané představení byl pro nás velký úspěch. Vše se odvíjelo od osobních jednání a kontaktů, ale pro
mě to bylo velmi inspirující.
Jedna z prvních módních přehlídek pořádaných Studiem Marika počátkem 90. let na kolonádě před domem kultury. Moderuje Helena Růžičková. |
Marika Drašarová. Dle oblečení soudím na počátek 90. let, kdy se poprvé začaly nosit leginy. |
Marika Drašarová z Domu kultury Teplice: v roce 1993 druhý nejlepší pořadatel Československa
Režim vybírání a sjednávání programů se od toho současného naprosto lišil. Nezapomeňte, že tehdy jsme nevěděli nic o internetu, neexistovala mailová pošta, nebyly mobilní telefony. Nám, programovým pracovníkům kulturních zařízení, velmi
pomáhaly tak zvané "burzy programů", které se konaly většinou v Praze. Měli jsme
možnost seznámit se s nabídkou agentur, vyslechli a podívali se na ukázky koncertů, divadelních představení a dalších zábavných programů. Vše probíhalo živě a pro nás to byla úžasná příležitost, jak se s umělci setkat a seznámit. Osobní
kontakt jsem já pro tuto práci považovala za stěžejní.. Výsledkem
této spolupráce bylo moje druhé místo v anketě agentur a umělců o nejlepšího
pořadatele Československa roku 1993.
Nemohu nevzpomenout na nejnáročnější koncert za dobu mého působení v Domě kultury Teplice. Konal se v
prosinci 1993, kdy se nám po takřka ročním jednání podařilo do Teplic pozvat Karla Gotta. Ten nejméně 25 let odmítal v Teplicích koncertovat z důvodu nevhodného chování publika při jeho posledním koncertě v divadle. O koncert byl obrovský zájem, proto se uskutečnil na teplickém zimním
stadionu. Technické podmínky byly opravdu velmi náročné, ale společnými silami oddělení techniky, propagace i ekonomického jsme vše zvládli na jedničku. Hosty Karla Gotta byli Helena Vondráčková, houslista Josef Suk a klavírista Rudolf Rokl, opravdu skvělá sestava. Vánoční koncert Karla Gotta v roce 1993 byl nezapomenutelným a krásným dárkem pro
všechny přítomné diváky. A i když jsem později jako ředitelka Domu kultury v Duchcově pořádala řadu podobně monstrózních akcí, na tento první velký koncert na teplickém "zimáku" vzpomínám nejraději.
Thanks for the article!
OdpovědětVymazatkrásny článok... dostal som sa k nemu cez hľadanie informácií o R.Roklovi, ďakujem
OdpovědětVymazat